Jsme státní škola a školka v obci Lukavice u Mohelnice. Máme školku a školu pro děti do 5. stupně, družinu, vlastní jídelnu a tělocvičnu, krásnou zahradu a anglický klub. Vše, co děláme, jak učíme a kde učíme, má svůj důvod. Ne nadarmo se nám líbí Komenského Škola hrou a Svět v obrazech. Líbí se nám ale i spousta jiných nadčasových myšlenek, se kterými bychom vás zde rádi lépe seznámili.

Principy, které u nás ve škole ctíme:

Partnerský přístup: znamená především vzájemný respekt a úctu. K dětem se chováme tak, abychom nezraňovali jejich důstojnost. K dětem si nedovolíme nic, co nechceme, aby si ony dovolily k nám. Vedeme děti k respektu a úctě nejen k sobě, ale také k druhým, k dospělým a k prostředí, které je obklopuje. Všechna partnerství stojí na jasných pravidlech. Ta nám zaručují, že se k sobě chováme s láskou, přijetím, respektem a úctou. Pravidlům věnujeme velkou pozornost. Pokud jsou tvořena společně dětmi a dospělými, děti se jimi ochotně řídí a samy na jejich dodržování dohlíží.

Svoboda a zodpovědnost: Dítě nese přirozené následky své volby. Přirozené důsledky jsou bezprostřední a nejlepší zpětnou vazbou. Díky tomuto přístupu se děti rychle stávají autonomní. Řídí se tím, co je žene dopředu a přijímají za to zodpovědnost. Poznávají se, a utváří se. Umí se odhadnout a umí přijmout zodpovědnost. Posilují tak sebedůvěru.

Systém: V průběhu mnoha let práce s dětmi jsme vybudovali systém, ve kterém dokážeme dětem zprostředkovat realitu tak, že ji zvládnou uchopit a pochopit. Pomůcky, prostředí a organizace práce jsou nastavené tak, aby umožňovaly dětem prožívat hluboké uspokojení z toho, co udělají. Důvěřují vlastní cestě a každodenně ji ověřují. Mohou se stát tím, kým chtějí být.

Pozorování: Víme, co bude dítě ve svém vývoji potřebovat, ale nikdy dopředu nevíme kdy a kde. Děti nejsou nepopsané tabule. Od narození v sobě mají něco jedinečného. Abychom jim dokázali pomoci s tím, co v danou chvíli chtějí dělat, musíme se naučit vnímat signály jejich potřeb. Pozorování je vždy víc než rutina. Jinak tomu říkáme také láska.

Vývojové potřeby: Víme, proč nejmenší někdy opakují to samé stokrát dokola, kdy a proč potřebují rovnat věci do největšího po nejmenší, nebo proč je pro školní děti dohadování pravidel hry důležitější než hra samotná.
Nepřemýšlíme o tom, co bychom měli děti „naučit“. Snažíme se přijít na to, co se děti potřebují dozvědět o světě.

Smysluplnost a propojenost: Informace a poznatky předáváme dětem propojeně, pokud možno v souvislostech a ideálně tak, aby děti měly velký prostor pro vlastní aktivitu a objevování. Poznané propojujeme s realitou a se skutečným prostředím našeho světa. Vše, co se dozvídáme, se učíme aplikovat a maximálně zavádět do praxe. Vzdělávání musí být živé a musí pomáhat člověku v jeho růstu.

Soustředění: Schopnost se soustředit je základem inteligence. Zaměření pozornosti je klíčem pro úspěch ve vzdělávání. Jde o dovednost, která se buduje od nejútlejšího věku. Znamená to stát se součástí procesu.

Řád: Řád potřebují děti zažít v činnostech – poznávají, kde je začátek aktivity, prostředek a konec. To buduje logické myšlení. Nejdůležitější je pro děti zažít řád ve vztazích. Mezi lidmi. Mezi tím, kdo je malý a kdo velký. S respektem a úctou. Učí se zasadit si nové informace do kontextu a na správné místo. Vyznat se v nepřeberném množství informací dnešní doby lze pouze tak, že se zaměříme na hledání podstaty, vztahů, pravidel či zákonitostí.